Nemohu jít jen tak spát, sám sebe se musím ptát: Co mám dělat? Jak mám žít? Mám ji prostě políbit? Jak se pravá láska pozná? Jsem to já, ten kdo ji nazná? Přitom toužím jen a pouze, propadnout se svojí touze. Svůj život sdílet s tou jedinou, pod jejíž krásou hvězdy hynou. Růžemi ji obdarovat, […]

Znám benzínovou studánku, tam kde nejhlubší je les. Tam stačí škrtnout zápalkou a poletíš do nebes. Až škrtneš tou zápalkou a poletíš do oblak, tak uvidíš pod sebou jen z benzinu černý mrak. Než poletíš zpátky na zem, na chvíli se zastavíš. Pak podlehneš gravitaci a o zem se rozdrtíš.

Čas vším a ničím je. Čas všemu vládne i nevládne. Čas ničí hory, staví chrámy. Čas jde vpřed a bez zábrany. Čas má rychlost v mysli naší. Čas i dítě zastaví či splaší. Čas je mžitka za okem. Čas je smrtí i životem.

Láska je jak světlo, oslní tě hned, pohraje si s tvojí myslí, rozzáří tvůj svět. Ale stejně jako světlo může láska ublížit. Budeš-li chtít stále více, zvládne vše v prach obrátit. Proč nežít tedy raděj v stínu, bez lásky – bez zklamání? Protože jsme jenom lidé, zármutek nás pohání. Všechny útrapy, každý nezdar nabízí lepší […]

Hodiny tikají, počítají vteřiny. Bez tebe tu nebudu, ulehám na peřiny. Hodiny tikaj tlumeně, prášků jsem si hodně vzal. Víčka klesaj nuceně, prostě jsem to dneškem vzdal. Hodiny už neslyším, už přišel můj čas. Do smrti já odcházím, uvidím tě zas.

Spinkej moje zlatíčko, lásko moje jediná. Dám ti pusu na líčko, ať se ti hezky usíná.

Co uviděl to hned sežral, s následkama moc se nesral. Nejprv snědl celý dům, pak chtěl mířit k sousedům. Jeho břicho velké bylo, v pohybu ho blokovalo. Teď už jsou z něj jenom kosti vystavené na předměstí, aby každí hnedka věděl, že by tolik žráti neměl.

Krásná dívka prošla kolem, oči k zemi skloněné. V cestě ji nic nezastaví, ani zbraně tasené. Jde si totiž svojí cestou. Cestou plnou tvrdých ran. Cestou, kterou kdekdo vzdává, kdekdo prchá do všech stran. Avšak ona kráčí dále, v osud věří ze všech sil, i když on jí všechny blízké v onen svět vyprovodil. Věří […]

Oheň hoří krásně, pojďme skládat básně. Dnes je ovšem pozdě moc, tak všem přeji dobrou noc.

Život bez lásky je jak duše bez těla, řekni, proč jsi se mnou býti nechtěla. Teď tu stojím, dolů koukám, smutnou melodii si pořád broukám. Jaké je dopadnout na zem a zůstat minulým? To nikdy nezjistím .. vždycky se probudím.

Nevím, co mám teďka psát, zítra nejdu do školy. Mohu tedy déle spát a celý den si dělat úkoly. Úkolů ale mocka není, jen na maturitu se učit. Na to jsem však strašně líný. Asi si budu muset nějaký tahák půjčit.

Ztratil jsem tě, jak žít dál? Na pomoc si smrtku zavolám. Ta má ovšem plány jiné: „Ta, co tě opustila, za chvíli zhyne!“ Námitku k ní ovšem mám: „Tu dívku stále v srdci mám.“ Smrtka se na mne podívala, mé srdce kosou probodala. Řekla mi poté s úsměvem na líci: „Již nemáš srdce plyně bijící. […]

Srdce z perníku ti dám. Ty na mě se usměješ. A já hnedka vím, že mě také miluješ.

Každý má svůj protiklad, jinak žít nemůže. Bůh má proti sobě ďábla a žena zase muže. Bílá černou vyzývá, světlo s tmou se snoubí, odvaha strach protíná, štěstí v neštěstí bloudí. Každý jing má svůj jang, i do dobrého se špatné vejde, ve zlém hledej kousky dobra. Bez protikladů to prostě nejde.

Mlať mě klidně celý den, mlať mě klidně celou noc. Jen mě nikdy neopusť! Miluji tě moc moc moc.

Nůž se blíží blíž a blíž, doufáš, že se probudíš. Toto ovšem není sen, namáš jak být probuzen, pokud není život snění. Potom byla by smrt bdění. Vzniká ti tím naděje, přesto na vše pozdě je. Nůž již pronik skrz tvé srdce. Kdo jej drží ve své ruce? Tvůj stín chtěl tě napodobit chtěl tvou […]

Maturita už se blíží, už si brousí drápky. Snad jí nikdo nepodlehnem, jinak půjdem zpátky. Zpátky na tu střední školu nějakýho žáří. Kdo by se však zase učil, vždiť každej radši paří. Mrkni na to učení, než pozdě už bude, jinak spešl pro tebe zametání zbude.

Jsem nehorázně naštvanej.. Řeknu vám tu novinu: Zas mi zkolaboval celej systém, harddisku to dávám za vinu.

Varovali mě před láskou, láska prý mě zabije. Já jim to však nevěřím, vždyť láska je jen chemie.

Den je dnes jasný, modré je nebe. Život je krásný. Já miluju jen tebe. ♥

Pálil lidi. Spálil jich dost. Pálil je jen tak pro radost. Věděl totiž víc, nežli vědět měl. A tak z toho prostě zešílel.

Tablet nový jsem si koupil myslím, že jsem neprohloupil. I když plastové má tělo je to celkem slušné dělo. Snad to žádná reklama nebude, když řeknu že se Archos 101 jmenuje.

Osamělost je jako nemoc co zžírá ducha, je horší než pouště, než týdny sucha. Osamělost je zhouba pro toho, kdo ji vlastní. Hledejme si protějšek. Ať jsme šťastní.

Dnes v noci sen ne mi zdál, v něm jsem se s mou milou poprvé miloval. Bylo to divné, jak pavouk bez sítí, vždyť když člověk sní, přece nic necítí. Ani jeden z nás nedosáhl vrcholu, vždy nás něco vyrušilo, když jsme byli pospolu. Nakonec jsem usnul, ale hned se probudil, i když to byl […]

Ležím na zádech a nemohu spát, na tebe myslím a nebudu lhát, chtěl bych být s tebou, chtěl bych tě líbat, k tobě se tulit, tvé teplo vnímat. Na mojí kůži tvůj dotek cítit, a tu malou chvíli si do paměti chytit. Miluji tě moc moc moc a přeji ti krásnou noc.

Když se pepa narodil bez pomoci hned chodil. Ve dvou letech chlastal pivo, rodičům to nevadilo. Ve třech letech snědl tele. V čtyřech zboural dvě postele. V pěti skákal bungy-jumping. V šesti se zasek a volal ing, ing. V sedmi se z něj stal hodný chlapec, pak ho přejelo auto, a to je konec.

Zajíček je malé stvoření, někdy skáče po louce, má rád mrkvičku, a nemusí ovoce. Jednou se malý zajíček vydal z lesa ven, narazil na dálnici a nevěděl, že se chodí podchodem. Kdyby neskákal tam a sem a kdyby věděl, že se chodí podchodem, neskočil by na dálnici a neskončil by pod kolem.

Kdo je anděl? Kdo to je? Nikdy jsem ho neviděl, přesto prý existuje. Má mít křídla, má být hodný, ale co když přeci je spíš pro ďábla vhodný? Co když žádná křídla nemá, co když je to uličník a místo toho, aby nás hlídal, hraje v baru kulečník? Každý ale ať věří v to, co […]

Co je duše? Kdo to ví? Kdo mi na to odpoví? Možná je to součást těla. Nebo že by jinde byla? Co když létá kolem nás? Co když má svůj vlastní hlas? Možná vůbec nikde není. Třeba je jen pouhé snění. Ať žijem bez ní, či s ní, zůstáváme smrtelní. Ale otázka je as zbytečná, […]